Brouci tvoří asi ¼ všech živočichů zahrnují přes popsaných druhů hmyzu asi 40 % všech popsaných druhů hmyzu (V České republice byl zaznamenán výskyt asi 7000 druhů.) dva páry křídel 1. pár vyztužen chitinemkrovky 2. pár – blanitá křídla proměna dokonalá vajíčko, larva, kukla, dospělý jedinec masožraví všežraví brouci výskyt po celém světě s výjimkou polárních oblastí a mořského prostředí

Slunéčkovití (čeleď) lidově se jim říká „berušky“ rozšířeni po celém světě popsáno přes druhů velcí od 1 do 10 mm jsou převážně žlutí, oranžoví nebo jasně červené barvy, s malými skvrnami černé barvy na krovkách, s černými tykadly, hlavou a nohama

Slunéčkovití slunéčko sedmitečné nejběžnější slunéčko v Evropě a vedle mandelinky bramborové jeden z nejznámějších brouků užitečné – požírá mšice slunéčko dvojtečné měří 3,5 až 5,5 mm slunéčko čtrnáctitečné asi 4 mm žlutá tykadla i nohy larva

Slunéčkovití

Střevlíkovití (čeleď) tato čeleď patří se zhruba 30 tisíci druhy mezi největší na světě (v ČR více než 500 druhů) V případě ohrožení některé druhy vystřikují ze střev a análních žláz sekret, který má zastrašit nepřítele. od 2 mm do 10 cm (v ČR do 4 cm) silná kusadladlouhé nohyvláknitá tykadlaploché tělo Většina zástupců této čeledi jsou noční draví brouci. Střevlíkovití v mírném podnebném pásu jsou nelétaví, protože mají srostlé krovky. Většinou se velmi rychle pohybují, což jim usnadňuje lov. Nejobvyklejší potravou střevlíkovitých je hmyz a plži.

Střevlíkovití střevlík měděný vyskytuje se na území celé Evropy dosahuje délky takřka 30 mm můžeme jej najít v podhorských oblastech i nížinách při ohrožení vystřikuje na svoji obranu žaludeční šťávu živí se hmyzem, za den ho spotřebuje více, než sám váží střevlík zlatolesklý je vzácný, vyskytuje se v podhorských a horských oblastech žije pod ležícím dřevem a pod kůrou pařezů je aktivní ve dne i za soumraku podobně jako ostatní druhy střevlíků je užitečný živí se plži a jinými drobnými bezobratlými

Střevlíkovití krajník hnědý až 20 mm velký žije na stromech listnatých a smíšených lesů živí se housenkami motýlů i larvami jiného hmyzu je vzácný, užitečný – chráněný svižník polní rozšířen po celé Evropě mm velký kovově zelený brouk s nápadnými kusadly a poněkud plochým tělem velmi dobře běhá i létá loví drobný hmyz a pavouky, hlavní potravou však jsou mravenci

Vrubounovití (čeleď) obsahuje přes druhů brouků z celého světa zavalití brouci, často světlých kovových barev, velcí 5-60 mm ve starověkém Egyptě byli vrubouni uctíváni jako nedotknutelní vruboun posvátný(skarabeus) žijí ve Středomoří samička naklade larvy do kuličky uhnětené z trusu a posléze ji zahrabe do země vyvíjející se larva se živí trusem Ve filmu Mumie byl skarabeus masožravý a dostával se lidem pod kůži a tím je zabíjel. Ale není to pravda. Ve skutečnosti se živí velbloudím trusem a dělá z něj kuličky, které před sebou válí. Nehrozí, že by na lidi útočil a prokousal se do kůže.

Vrubounovití chrobák velký Sameček spolu se samičkou hledají především kravský a koňský trus a vyhrabávají v zemi pod ním svislou, cm hlubokou štolu. Z ní odbočují postranní vodorovné komůrky, do kterých je dopravena vždy jedna hrudka trusu.Do každé hrudky je nakladeno jedno vajíčko, přičemž trus slouží larvám jako potrava.

Vrubounovití chroust obecný (svými nálety může člověka obtěžovat) velký brouk měřící až 3 cm, létající obvykle za soumraku může způsobit značné škody v zahradě i na poli (dospělí chrousti se živí listy stromů, ale jejich larvy – ponravy - žijí pod zemí, kde se prokousávají kořínky a často napadají obilniny a další zemědělské plodiny) samec chrousta Samec má na tykadlové paličce 7 lístků, zatímco samička jich má pouze 6.

Vrubounovití nosorožík kapucínek V ČR je nosorožík chráněný zákonem jako ohrožený druh. 2,5 – 4 cm velký brouk samci mají na hlavě dlouhý, dozadu zahnutý roh larvy jsou žluté a dosahují délky až 12 cm, žijí v trouchnivějícím dřevě a v pařeništích je to soumračný tvor, který se přes den skrývá ve svém úkrytu, létá zejména v noci a v podvečer hlava samičky vajíčko nosorožíka

Vrubounovití zlatohlávek zlatý dospělý zlatohlávek měří 14 – 20 mm barevně je velmi proměnlivý, krovky mívá kovově zelené, zlatozelené, fialové, načervenalé nebo bronzové na krovkách má několik nepravidelných příčných proužků a skvrn bílé barvy larvy žijí v trouchnivějícím dřevě, v pařezech, v tlejícím listí, na hnojištích či v kompostech

Vrubounovití jsou považováni za jedny z největších brouků na Zemi (podle velikosti, objemu a hmotnosti) Dospělí brouci měří od 50 do 110 mm a mohou v larválním stadiu dosáhnout hmotnosti od 80 do 100 gramů, ačkoliv hmotnost dospělého brouka je jenom poloviční. Brouk je tak opancéřován, že když letí, připomíná svým letem i zvukem, který jej doprovází, malou helikoptéru. Samice jsou zbarveny od tmavě hnědé po hedvábně bílou, ale samci jsou obvykle hnědo-bílo-černí nebo černo-bílí. goliáši vyskytují se v rovníkových pralesech Afriky živí se hlavně mízou stromů a rostlin, nebo ovocnými šťávami, larvy se živí trouchnivějícím dřevem

Vrubounovití herkulové herkules antilský dorůstá (včetně všech výrůstků) délky až 18 cm vyskytuje se v deštném pralese Střední a Jižní Ameriky samice

Mandelinkovití (čeleď) více než druhů larvy i dospělci jsou býložravci mandelinka bramborová má bíložluté až bílooranžové krovky s deseti černými podélnými čarami dorůstá velikosti až 12 mm délky a 8 mm šířky původní oblastí výskytu je Severní Amerika (do Evropy byla zavlečena společně s bramborami) při přemnožení škodí na bramborových porostech (ožírají listy) (jedna samička může za svůj dvouletý život naklást až vajíček) larvy vajíčka

Nosatcovití (čeleď) nejpočetnější čeleď brouků více než druhů jsou snadno rozeznatelní dlouhým nosem a tykadly s malými „kyji“ na konci velká rozmanitost tvarů, barev a velikostí od 1 do 40 mm jsou takřka výlučně býložraví (většina z nich žije jen z omezeného množství hostitelských rostlin, často pouze na jediném druhu) nosatec lískový nebezpečný škůdce pro skladované obilniny pilous černý samice klade vajíčka do obilek (do každé obilky vždy jedno vejce ) škůdce potravin

Nosatcovití klikoroh devětsilový klikoroh borový je hojný od nížin do hor a působí vážné škody na jehličnatých kulturách čerstvě zalesněných pasek Přemnožuje se hlavně na rozsáhlejších kalamitních holinách, kde dokáže často zcela zlikvidovat nové výsadby sazenic jehličnatých stromů.

Nosatcovití květopas jabloňový brouk, jehož larvy se vyvíjejí v poupatech ovocných stromů (především v jabloních) významný škůdce dospělí brouci jsou 3,5 - 4,5 mm dlouzí larvy jsou několik mm dlouhé, běložluté a beznohé Květopas jabloňový působí výrazné škody zvláště při malé násadě květů, kdy dále snižuje úrodu, a při přemno- žení, které je podporováno suchým a teplým počasím.

Kůrovci podčeleď nosatcovitých (dříve byli kůrovci řazeni do samostatné čeledi kůrovcovití) cca druhů k nejznámějším škůdcům v lesním hospodářství patří lýkožrout smrkový malý nenápadný brouček 4 - 5,5 mm ale při přemnožení dokáže poškodit rozsáhlé plochy smrčin, které jsou v našich kulturních lesích nejrozšířenější dřevinou feromonové lapače požerky feromony chemické látky vylučované do prostředí, slouží např. k vyhledávání jedinců opačného pohlaví

Kůrovci dřevokaz čárkovaný významný škůdce jehličnatého dřeva napadá nedávno pokácené nebo polámané a vyvrácené dřeviny 2,8 – 4 mm dlouhý brouk nebezpečný je pro dřevo ponechané po zimní těžbě na lesních skládkách požerek + larvy Základní ochrana se uplatňuje hlavně preventivně, nejlépe včasným odstraňováním dřeva ze skládek, vhodným uskladňováním a preventivním ošetřením insekticidy.

Červotočovití (čeleď) jsou to škůdci dřeva larvy těchto brouků se živí dřevem vytvářejí chodbičky i ve zpracovaném dřevě, poškozují nábytek nebo dřevěné stavby domů dospělci odděleného pohlaví se vyhledávají pomocí úderů hlavou o stěnu chodbičky „tikání“ červotoč kostkovaný červotoč císařský délka 5-7mm, tmavohnědá barva a husté žlutošedé ochlupení Svoje pojmenování má podle zřetelně tečkovaných rýh na krovkách. Je to tmavohnědý brouk o délce cca 3-5mm. červotoč proužkovaný

Tesaříkovití (čeleď) celosvětové rozšíření dosud bylo popsáno více než druhů (stejně dlouhá nebo delší než tělo brouka) charakteristické znaky extrémně dlouhá tykadla poměrně úzké a dlouhé tělo Brouky najdeme na dřevě starých stromů, na padlých kmenech, na metrovém dříví, na květech i listech. Larvy se živí především ztrouchnivělým nebo již odumřelým dřevem. Některé druhy však napadají vzrostlé stromy a mohou poškozovat lesní porosty. dřevokazný hmyz

Tesaříkovití tesařík největší(titán obrovský) největší brouk na světě (až 20 cm) obývá deštné pralesy Jižní Ameriky tesařík obrovský je rozšířen i v Evropě, v severní Africe dosahuje délky až 56 mm larvy jsou světle žluté s rezavou hlavou a dosahují délky až 10 cm I když svou činností larvy brouka způsobují škody, je zařazen mezi ohrožené druhy a je chráněn zákonem.

Tesaříkovití tesařík obecný délka těla 1 až 2 cm výrazná pohlavní dvojtvárnost sameček je drobnější krovky má žlutohnědé a štít černý má výrazněji pilovitá tykadla samička bývá větší a mohutnější krovky i štít má rezavě červené Brouci létají v teplých slunečných dnech a usedají na květy (často miříko- vitých rostlin), kde se živí pylem nebo květními částmi. Samičky kladou vajíčka do starých pařezů nebo jiného mrtvého dřeva.

Tesaříkovití dává přednost suchému měkkému dřevu tesařík krovový často se objevuje v krovech nových domů (na jejich konstrukci může být použito dřevo s nakladenými vajíčky tohoto brouka) Vykuklený brouk se může vzhledem k dlouhotrvajícímu vývinu prokousat i z nového nábytku. larva

Roháčovití (čeleď) některé druhy dosahují délky až 8 cm, ale většina do 5 cm nejznámějším evropským roháčem je roháč obecný samci roháčů používají kusadla k souboji se svými protivníky v boji o samici k lidem agresivní nejsou samice (menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí) Samičky roháče kladou vajíčka do rozkládajícího se (nejčastěji dubového) dřeva. Vývoj larev trvá 3 – 5 let. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Jsou přísně chráněni. Roháčů v naší přírodě ubývá, protože mizí i staré dubové lesy.

Roháč obecný souboje roháčů letící roháč

Mrchožroutovití (čeleď) asi 200 druhů mrchožrout černý všude běžně rozšířen, ale bývá nalezen zřídka mladý mrchožrout černý živí se plži, hmyzem, žížalami i mršinami 15 mm velký, loví v noci prodloužený krk pronikne do ulit plžů vstříkne trávicí šťávynatrávené maso pak z ulity vysají Larvy jsou černé a zploštělé a živí se též plži, zakuklují se v zemi.

Mrchožroutovití mrchožrout housenkář poměrně malý brouk (1,5 cm) živí se především housenkami dospělci loví na stromech a keřích, larvy na zemi nejčastěji se vyskytují v teplých dubových hájích

Mrchožroutovití hrobařík obecný mm velký brouk dospělci se živí larvami much a jiného hmyzu vyskytujícího se na mršinách larvy se živí mrtvými živočichy souboje o mrtvolky hnilobný zápach mrtvé myšice přilákal různé mrchožrouty dochází k soubojům o mrtvolu vítězný pár zahrabe během pár hodin myšici pod zem začíná páření pod zemí pokračuje dílo dál

Mrchožroutovití oba hrobaříci začnou zbavovat mrtvolku srsti utvoří z těla kouli masa samice naklade do postran- ní chodbičky až 24 vajíček do potravní koule vykouše otvor a bude do něj opakovaně vylučovat trávicí sekrety vylíhlé larvy naláká k trychtýři nejprve je krmí sama, později žerou larvy samostatně uvnitř potravní koule (larvální stádium trvá 7 dní; poté se zakuklí blízko půdní dutiny) Jedinečné v říši broukůsamice krmí, brání a pečuje o potomstvo!

Mrchožroutovití hrobařík obecný zbylá hromádka sypké půdy po „práci“ hrobaříka larvy hrobaříka „zdravotní policie“

Páteříčkovití (čeleď) tělo připomíná oblek duchovního objevuje se často na květech, ale je dravý a žere malý hmyz páteříček sněhový protáhlé tělo,měkké krovky velmi hojný, živí se larvami jiného hmyzu i mšicemi (jeho černé larvy se objevují v jarních měsících i na sněhu) páteříček žlutý až 1 cm velký brouk i larvy jsou dravé

Světluškovití (čeleď) hlavně v tropech a subtropech (cca druhů) v Evropě 3 druhy světluška menší výrazný pohlavní dimorfismus samci podlouhlé tělo pokrývají ochlupené krovky samice nemají žádné krovkypodobají se larvám světélkující orgán samce leží na břišní stěně na posledních dvou článcích zadečku (asi 10 mm velká)

Světluškovití světluška větší (asi 10 – 18 mm) světélkování hledání partnerů k páření

Potápníkovití (čeleď) čeleď brouků žijící ve vodě jsou však i druhy žijící výhradně v horských bystřinách nejvíce druhů žije ve stojatých vodách jsou druhotně přizpůsobeni vodnímu prostředí  člunkovitý tvar těla  3. pár nohou – veslovací – umožňuje plavání  dýchání vzdušnicemi (zásoby vzduchu pod krovkami) larvy i dospělci jsou masožraví

Potápníkovití potápník vroubený dosahuje délky 27–35 mm svrchní strana těla je hnědozelená s výrazným žlutým lemem po stranách krovek a po obvodu hrudi spodní strana těla je obvykle žlutá samci mají hladké krovky,samice rýhované s 10 podélnými rýhami Jako zásobárna vzduchu slouží prostor pod krovkami. Pro nabrání vzduchu vynoří brouk konec zadečku nad hladinu. Tyto "nádechy" provádí čtyřikrát až sedmkrát za hodinu. larvy dorůstají délky až 6 cm

Vodomilovití (čeleď) dobří letci s typickým tmavým zabarvením dospělci se živí řasami zpravidla žijí v mělké, na řasy bohaté vodě larvy jsou masožravé, živí se červy a hmyzem velikost dle druhu od 1 mm do 10 cm druhotné přizpůsobení životu ve vodě vzduch načerpávají do zásoby pomocí tykadel (rozptýlí jej na jemných chloupcích spodní strany těla u ústí vzdušnic) vodomil černý náš největší vodomil velmi vzácný téměř 5 cm velký