Ekonomie životního prostředí

Ekonomické oceňování statku životního prostředí

Úvodem Proč oceňovat životní prostředí? Jakým způsobem ocenit statky (služby), jež nám poskytuje životní prostředí? Pod pojem environmentální statek můžeme zahrnout všechny aspekty ŽP, pro které lidé vyjadřují své preference* Metody oceňování ŽP jsou většinou založeny na antropocentrickém přístupu a vycházejí z lidských měřítek a hodnot (preferencí)** Ocenění statků ŽP je užitečné např. když: s nimi chceme obchodovat chceme někoho pokutovat za jejich poškození chceme, aby si jich lidé více vážili a chovali se k nim zodpovědněji

Statky ŽP z ekonomického pohledu Statky životního prostředí mají často charakter veřejných statků (jsou jejich součástí), jejich užití je obvykle veřejnou volbou (zastupitelé veřejnosti rozhodují, které statky by veřejnost chtěla využívat) ; dochází u nich často k selhání trhu (např. tím, že vznikají externality) Aby docházelo ke správné alokaci těchto statků je potřeba provést jejich ocenění, a to Ekologických nákladů (nákladů na ochranu statku ŽP) – jak provozního tak investičního charakteru Ekologických užitků = všech forem užitků, jež nám statek ŽP poskytuje. Je potřeba zjistit, jaké užitky to jsou a jak je ocenit? Příkladem rozdělení těchto užitků může být rozšířené pojetí užitků (viz dále)

Ekologické náklady vs. užitky Pokud budou ekologické užitky vyšší než ekologické náklady, budou již na základě naší přirozenosti vyvíjeny aktivity, aby se daný statek ŽP udržoval a chránil. Pokud naopak převáží ekologické náklady nad ekologickými užitky, pak podle běžných (ekonomických) hledisek nemůžeme očekávat přílišnou snahu o existenci daného statku. Vzhledem k tomu, že ochrana všech statků ŽP obvykle vyvolává určité náklady (přinejmenším oportunitní), pak je pro zachování daného statku rozhodující určení jeho užitků a jejich (nejlépe finanční) ohodnocení. Je celkem logické, že ochrana statků ŽP vyžaduje obvykle nemalé finanční prostředky. Abychom byli vůbec ochotni tyto prostředky vynaložit, mělo by se nám to „vyplatit“, neboli měly by být tyto finanční prostředky vynaloženy efektivně. Z tradičního racionálního pohledu to nastane tehdy, pokud bude hodnota, kterou jsme do ochrany statku ŽP vložili (ekologické náklady) nižší, než hodnota, kterou touto ochranou získáme (ekologické užitky).

Užitek statků ŽP V dalším textu vycházíme z logické úvahy, že hodnota statků je dána jejich užitkem pro nás. Pokud nám jakýkoliv statek nepřináší žádný užitek, pak pro nás nemá ani hodnotu. Naopak čím vyšší je užitek, který nám statek přináší, tím vyšší je hodnota tohoto statku pro nás a tím více jsme ochotni za něj také zaplatit. Tím je tedy dána i jeho cena. Podobně jako u běžných statků, také u statků ŽP můžeme rozlišovat celkový a mezní užitek, spotřebitelský přebytek (užitek mínus cena) Otázkou je: Jak zjistit (změřit), jaké užitky nám určitý statek ŽP poskytuje? Existují různé způsoby měření, např. ocenění užitku podle ochoty jednotlivců platit za daný statek nebo službu.

Aplikace ocenění užitků na statky životního prostředí V případě, že dochází ke zlepšení kvality životního prostředí, které pozitivně dopadá na blahobyt jednotlivce, je možno tuto vyšší hodnotu (užitek) statku ŽP měřit např. jeho ochotou platit ze svého peněžního příjmu za toto zlepšení. Podobně zhoršení kvality životního prostředí, které blahobyt jednotlivce snižuje, by bylo měřeno peněžní částkou, kterou by jednotlivec vyžadoval jako kompenzaci za to, že danou změnu akceptuje (ochota přijímat kompenzace). Předpokládá se, že racionálně uvažující spotřebitel je při zhoršujícím se stavu ŽP ochoten platit v bodě, kdy mu tyto dvě kombinace (příjmu a kvality životního prostředí) přinášejí stejnou úroveň užitku. Tradiční ekonomický přístup bere obvykle v úvahu pouze užitky stávajících spotřebitelů spojené se skutečným užitím statků životního prostředí. Škola tzv. ekologické ekonomie rozpracovala rozšířené pojetí užitků, které umožňuje vzít v úvahu požadavky udržitelného rozvoje a zájmy budoucích generací.

Rozšířené pojetí užitků 1. užitné hodnoty, = užitky odvozené ze skutečného užití statků životního prostředí: přímé užitné hodnoty - hodnota toho, že jednotlivci skutečně (záměrně) využívají přírodní zdroje či statky životního prostředí ať již pro komerční účely (těžba dřeva) nebo rekreační účely (koupání v jezeře), nepřímé užitné hodnoty, zahrnující veškeré užitky pro člověka přirozeně vyplývající z funkcí statků životního prostředí (např. půdoochranná a vodoochranná funkce lesa, aj.), opční hodnoty (hodnoty zachování volby), tyto hodnoty jsou vyjádřené ochotou jednotlivců platit za zachování statku životního prostředí pro potenciální budoucí použití/užitek (např. zachování přírodních rezervací, abychom je mohli později navštěvovat).

Rozšířené pojetí užitků existenčních hodnot, které odrážejí skutečnost, že lidé oceňují statky životního prostředí např. z morálních důvodů, bez ohledu na jejich současné nebo budoucí užití, hodnot odkazu, které měří ochotu lidí platit za zachování statků životního prostředí do budoucna pro jejich následovníky. 2. ne-užitné hodnoty jsou hodnoty, které pro nás statek má, přestože jej reálně neužíváme a mohou mít podobu:

Celková ekonomická hodnota (CEH) Pro odhad celkového užitku statku životního prostředí pro společnost se využívá kategorie celkové ekonomické hodnoty, která je sumou výše uvedených komponent. CEH = užitná hodnota + ne-užitná hodnota = přímé užití + nepřímé užití + opční hodnota + existenční hodnota + hodnota odkazu (nutno poznamenat, že každý člověk vnímá uvedené hodnoty jinak a někteří se například soustředí jen na přímou užitnou hodnotu a ostatní opomíjejí nebo nepovažují za důležité)

Oceňovací techniky Metody oceňování statků ŽP můžeme rozdělit na: Metody tržního oceňování statků ŽP – používají se u statků, se kterými se již na trhu obchoduje (odvozují hodnotu statků ŽP na základě ceny, kterou již trh danému statku stanovil, obvykle historickým vývojem) Mimotržní oceňovací techniky – používají se u statků, se kterými se na trhu neobchoduje a je nutné zjistit jejich hodnotu jiným způsobem. Používají se: Preferenční metody – vycházejí z preferencí spotřebitelů (odvozují hodnotu statků ŽP na základě našeho chování, kterým vyjadřujeme, jakou hodnotu pro nás daný statek má) Nepreferenční metody – založeny na expertním hodnocení (odvozují hodnotu statků ŽP na základě názoru odborníků)

Mimotržní preferenční oceňovací techniky využívané pro statky ŽP 1. Metody založené na skutečně projevených preferencích (na reálných trzích): Hedonické ocenění (Hedonic Pricing). Metoda cestovních nákladů (Travel Cost Method). Metoda defenzivních/preventivních výdajů 2. Metody založené na stanovených (hypotetických) preferencích (trzích): Kontingentní oceňovací metoda (Contingent Valuation Method – CVM).

Hedonické ocenění Hedonické ocenění – předpokladem je nalezení trhu, který je ovlivněn netržním statkem ŽP (např. trh nemovitostí). Snahou je pomocí statistických metod nalézt vliv statku ŽP na výši ceny statku daného trhu, velmi náročné na informace, někdy obtížně zjistitelné Založena na dekompozici (rozkladu) ceny nemovitosti a nalezení funkční závislosti mezi cenou nemovitosti a jejími charakteristikami  zjištění korelace mezi hodnotou nemovitosti a kvalitou ŽP (odděleně od ostatních charakteristik). Následuje zjištění ochoty respondenta platit za přínos získaný zlepšením prostředí. Předpoklady: efektivně fungující trh s nemovitostmi, informovanost jednotlivců o kvalitě prostředí a možnostech alternativní volby bydliště. Nedostatky: faktory, ovlivňující nákup nemovitosti, jsou často subjektivní, v cenách nemovitostí se odráží tržní očekávání budoucích trendů ( vliv vstupu do EU), řada ekologických charakteristik je obtížně měřitelná. Metoda neumožňuje ocenit ne-užitné hodnoty.

Metoda cestovních nákladů Metoda cestovních nákladů – vhodná pro ocenění ekologických užitků a ztrát u přírodně atraktivních lokalit. Výše užitku je minimálně tak vysoká, jako je výše cestovních nákladů pro přístup do dané lokality (jízdné, vstupné, časové náklady,…) Použitelnost: hodnocení ztráty rekreační využitelnosti znečištěných lokalit. Praktické použití: hodnocení ztráty rekreační využitelnosti lokalit znečištěných v důsledku havárie ropného tankeru Exxon Valdez na Aljašce v roce Založena na předpokladu: výše užitku = souhrnu nákladů, vypovídající o finanční a časové náročnosti návštěvy analyzovaných míst. Celkové cestovní náklady = náklady nutné k dosažení dané oblasti včetně jízdného, ceny benzinu aj., cena vstupného a časové náklady na dosažení dané oblasti a pobyt v ní.

Metoda cestovních nákladů Sleduje se chování lidí na změnu cestovních nákladů, neboli jak se počet návštěv do dané lokality mění v závislosti na změně cestovních nákladů. Jestliže lidé při určité výši transakčních nákladů přestanou navštěvovat danou lokalitu, pak tato výše nákladů by mohla být srovnatelná s užitkem z návštěvy této lokality. Předpoklady/omezení: Zvažují se také oportunitní náklady času stráveného na cestě a v dané lokalitě (obvykle vyjádřeny výší mzdové sazby). Předpokládáme homogenní charakter návštěv mezi respondenty Předpokládáme, že jediným důvodem návštěvníka je rekreace v dané lokalitě. Předpokládáme návštěvu pouze jednoho místa. Metoda umožňuje vyjádřit pouze ztráty přímé užitné hodnoty rekreační lokality, nelze ocenit existenční hodnotu daných lokalit.

Metoda cestovních nákladů Realizace metody: rozdělení oceňované rekreační oblasti do několika zón, výběr reprezentativního vzorku návštěvníků a zjištění jejich socioekonomických charakteristik, odhad ročního počtu návštěv pro každou zónu, odhad vlastních cestovních nákladů (obvykle na základě přímých interview s návštěvníky) statistické zpracování závislosti mezi návštěvností a relevantními faktory a konečně konstrukci křivky poptávky po analyzované oblasti.

Metoda založená na defenzivních či preventivních výdajích Předpokládá, že znečištění životního prostředí je možno substituovat výdaji na předcházení či snížení jeho negativního dopadu. Defenzivní výdaje: na dodatečná zařízení (ex post) – vodní filtry, protihlukové bariéry, na substituty s vyššími ekologickými parametry (ex ante). Defenzivní výdaje = odráží spotřebitelské preference = minimální ocenění získaného ekologického užitku. Ocenění získané touto metodou je velmi aproximativní a je vhodné jej kombinovat s dalšími informacemi. Defenzivní či preventivní výdaje – vynakládají je domácnosti, podniky i stát; např. používání vodních filtrů, protihlukových bariér, atd. Předpokládáme, že získané užitky jsou vyšší, než vynaložené výdaje, které tak představují nejnižší úroveň ocenění statku.

Kontingentní oceňovací metoda Kontingentní oceňovací metoda – zjišťuje ochotu platit či přijímat kompenzace na základě dotazníku či rozhovoru, velmi široké uplatnění, avšak značné nároky na přípravu, provedení a vyhodnocení CVM: nejvíce využívaná metoda k oceňování ekologických užitků v posledních patnácti letech, založená na stanovených či hypotetických preferencích. Hypotetické preference jsou konstruovány na základě analýzy „ochoty platit“ a „ochoty přijímat kompenzace“. Spotřebitelé vyjadřují svou ochotu platit za konkrétní ekologický užitek nebo vyjadřují, jak velkou kompenzaci by požadovali za ztrátu ekologického užitku. Užití: při ocenění užitků spojených s veřejnými statky, např. kvalita ovzduší a vody, rekreace, zachování vzácných přírodních útvarů aj. Praxe: značné rozdíly mezi ochotou platit a přijímat.

Mimotržní nepreferenční oceňovací techniky využívané pro statky ŽP Obnovovací /reprodukční náklady (Replacement Cost).

Obnovovací/reprodukční náklady Založena na filosofii: ztráta užitků = náklady na obnovu poškozeného statku životního prostředí, resp. na jeho uvedení do stavu před vznikem poškození Přednost: údaje o obnovovacích nákladech jsou snadno dostupné ze skutečných výdajů na obnovu poškozených statků životního prostředí, event. z technicko-inženýrských studií. Obnovovací / reprodukční náklady – ztráty užitků jsou odhadnuty podle nákladů na obnovu poškozeného statku ŽP, velice jednoduchá metoda, podmíněná technickou proveditelností obnovy

Tržní ohodnocení fyzických změn statků ŽP Snaha o peněžní ocenění dopadu fyzických změn statků ŽP na výstup nebo náklady různých odvětví 1. Odhad dopadu fyz. změn statku ŽP na daný objekt (např. výnosy zemědělských plodin) 2. Odhad vzniklého rozdílu ve výstupu nebo v nákladech 3. Tržní ocenění tohoto rozdílu Problém: někdy těžké nalézt k určitému následku skutečnou příčinu; tržní ceny nemusí obsahovat některé ekologické efekty

Tržní hodnocení životního prostředí Široce využívána. Problém: nezahrnuje negativní ani pozitivní externí efekty  celkový užitek je podceněn. Příklady použití: ekonomické ztráty v důsledku snížení či úplného zničení užitných hodnot již existujících hmotných statků např. úhyn ryb, snížení kvality zemědělských produktů aj., ekonomické ztráty v podobě nevyrobených užitných hodnot - ztráty na hektarových výnosech, snížená produkce v důsledku nemocnosti obyvatelstva aj., náklady spojené s odstraněním výše uvedených ztrát - náklady spojené s likvidací uhynulých ryb, náhradní zajištění chybějící produkce aj., náklady kompenzačního charakteru a náklady na vyhnutí se negativním dopadům.

Oceňovací metody Mimotržní Preferenční Na základě reálných preferencí Metoda hedonická Metoda cestovních nákladů Metoda defenzivních/preventivních výdajů Na základě hypotetických preferencí Kontingentní oceňovací metoda Expertní Metoda reprodukčních nákladů Hessenská metoda Tržní Používají se tam, kde se dají trhem prokazatelně vyčíslit zisky (nárůst výroby) nebo ztráty (pokles výroby) v důsledku zlepšení či zhoršení stavu ŽP